Čas motýlích křídel
Ukázka – kapitola Eliščina rada
Martina Bittnerová
Kalendář na zdi ukazoval datum 3. března 1912. Dost hloupý čas na to chodit po návštěvách, protože na ulicích ještě ležel rozbředlý sníh a bylo proto lepší zůstat doma. Jenomže dnes jsem své pohodlí opustit musela.
„Vítám vás, slečno Millerová,“ pověděla mi s nestrojenou srdečností šedovlasá žena, jejíž tvář si stále zachovávala jistou dávku nepřehlédnutelného půvabu.
Naše literatura ji znala a ctila pod jménem Eliška Krásnohorská.
„Jak dlouho jsem vás neviděla, „radostně zvolala, „to už musí být snad deset let, ne?“
„Myslím, že ne,“ odpověděla jsem jí a marně jsem přemýšlela nad tím, kdy naposledy jsem této nevšední dámě stiskla ruku.
„Nakonec na tom nezáleží,“ přerušila mé vnitřní úvahy Eliška,„hlavně, že jste si ke mně zase našla cestu,“ dodala srdečně a usmála se.
„Na tom opravdu nesejde,“ přitakala jsem.