Ta zpráva nás šokovala. Jeden známý, vždy usměvavý a dobře naladěný, náhle v prosinci zemřel. Bylo nám z toho úzko. Vlastně to mezi námi rezonovalo ještě několik týdnů. Bohužel jeho příběh dostal včera další rozměr. Dozvěděla jsem se, že zemřel vlastní rukou. Rozdýchávala jsem to až do večera.
Jistě, podobných vyprávění je plný internet. Jednoho dne zaklepe na dveře exekutor a dotyčný to neunese. Většinou to nezvládnou hlavně ti, kdo mají svědomí.
A přitom? Zasebevraždit se kvůli penězům? Kvůli těm papírkům, které bez problémů shoří, mince se roztaví… Mockrát mě napadlo, jestli té pomíjivosti nepřidáváme moc velkou váhu. Protože pokud v něčem vidím trvalejší hodnotu, určitě se nejedná o peníze, ale spíše o kus pole či lesa. Ty nás uživí vždycky. Ale to šustivé nic? Za tím se ve skutečnosti skrývá podivuhodná síla. Vždyť kvůli tomu lidé ničí druhé, podvádějí, vyhrožují, rozcházejí se s rodinou a také umírají. Samozřejmě peníze znamenají vstupenku do lepšího světa, ale zároveň také naprostou zkázu. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmeme.
Jeden člověk často říkával – já peníze nepotřebuji, ale všichni je po mně chtějí. A měl pravdu. Dnes se staly naprostým zaklínadlem rozhodujícím o naší současnosti i budoucnosti. Už žijeme jen pro to, abychom je vydělali a všechno poplatili. Jsme jak veverky v bubnu. Denně naskakujeme do věčného kolotoče příjmů a výdajů. A ty výdaje umí pěkně zlomit vaz.
Někdo to zvládne, jiný tu situaci považuje za bezvýchodnou. A odejde na věčnost. Dobrovolně. Jeho známí i kamarádi smutně pokývají hlavou, omluví to tím „No, on měl dluhy“. Umyjí si nad tím ruce a jde se dál. Jako by na jednom osudu nezáleželo.
Ale ono na něm sakra záleží! Vždyť se to může stát komukoliv z nás. Bohužel si už příliš nenasloucháme. My už se vlastně ani nevnímáme. Kolik z nás denně sedí víc za počítačem než, aby se sešlo s kamarády, kolik z nás dává přednost anonymní internetové komunikaci? Všechno se osekává do virtuálna. A lidskost se vytrácí.
Spousta manažerů řeší jenom to, jak zaujmout potenciální klienty na síti, aniž by přemýšleli, jestli by se to nedalo zkusit ji jinudy? V obecné anonymitě se pak bohužel bolesti jednotlivců ztratí.
Tím nepláču nad moderním vývojem. Sama různé vymoženosti používám, ale nezapomněla jsem zůstat obyčejným člověkem. Nezapomněla jsem, že je fajn bavit se s druhými a vnímat je… A také jim nabídnout své rameno, když to situace vyžaduje. V současnosti se však dávají hlavně nevyžádané rady, těch jsou plné sociální sítě. V té samotě mnozí páchají sebevraždy. Můžeme se tomu vůbec divit?
Letos to bude neskutečných deset let, kdy jsem zažila peklo, jímž si od prosince prochází manželka onoho známého. Manželky to spolehlivě odnesou nejvíc.
Takhle jsme to ale nastavili jako společnost, aby ty, které zůstanou v problémech a v zoufalství, měly tu situaci ještě těžší a horší. Kdo se s tím osobně nesetkal, neumí si ani představit, jak strašné to je pocitově i existenčně.
Kdybych našla kouzelný proutek, zbavila bych v první řadě peníze jejich obrovské moci. A hlavně bych zařídila, aby už nikdy nikdo kvůli nim nepáchal sebevraždy. Takovou bolest a utrpení si opravdu nikdo nezaslouží.
Zajímá vás téma závislostí a jejich dopadů na blízké?
Temnou stranu lidské povahy, která se často točí kolem dluhů a psychického nátlaku, rozkrývám ve svém autobiografickém dokumentu i knize Život s gamblerem. K tomuto tématu nabízím také preventivní programy pro střední a základní školy. Pokud máte zájem o přednášku, podrobnosti jsou zde.
Vyšlo na: Žijeme ještě, nebo už jen splácíme? Když dluhy vezmou to nejcennější
