Píšu do zdi klínovým písmem.
Každá hodina trvá dvě vteřiny
a zpátky mi vrací výprodej
nevyřčených slov.
Píšu do zdi klínovým písmem.
Řízni mě tím,
co tebe ničilo
co v marnosti tě děsí.
Píšu do zdi klínovým písmem.
Každá hodina má dvě vteřiny.
A večer?
Ten nebude sonáty u Vltavy hrát.
Jsou v nitru chladné roviny,
a v bolesti nožem přeseknuto všecko.
Navždy?
Píšu do zdi klínovým písmem.
Ať křičí mé mlčení,
ať zašeptá,
kam chodí usínat tvůj strach.
Píšu do zdi klínovým písmem.
Ať hodina netrvá vteřinu,
a každé další ráno spaseno,
až Bůh odpoví,
kam zatoulal se žal.
Martina Bittnerová, 8. 9. 2026
