Čtvrtky fakt nesnáším. Skočila jsem zpátky do sítě a nalistovala stranu dvaadvacet, ani nevím, proč zrovna tuhle, opět jsem zavřela oči a náhodně zapíchla prst.
Líp jsem zvolit nemohla. Objevila jsem naprosto boží článek o nový módě v Austrálii, kde začali prodávat lidský mimina v supermarketech. Každá Cerkyně si je může normálně koupit a hrát si s nima.
Ach jo, v Austrálii jdou pořád napřed. My tady trčíme sto let za pracerkama. Hrozně mě to nadchlo a zároveň odrovnalo. Mít opravdový lidský dítě pouze pro sebe. To by mě bavilo víc než chodit do multikina s Litou.
V článku psali: „Miminka jsou skutečně obrovský hit a podle posledních průzkumů veřejného mínění si je přeje osmdesát procent australských Cerek na Velký svátek.“ Ani se jim nedivím a bez váhání bych se do těch procent přidala. Představila jsem si totiž malý růžový ručičky, co mi cuchají vlasy. Hned bych si nejradši jedno vzala domů. Budu to muset probrat ve škole, třeba se něco podobnýho dostane i k nám.
Přišel táta. Poznám ho okamžitě, protože příšerně nadává a pokaždý tvrdí – dám výpověď a ve fabrice skončím. Zatím to neudělal. Pracuje jako chemik. Jeho oboru nerozumím a chápu jen, že vyrábí základy pro leštičky. Potom mi ale uniká, proč mi nepřinese tu nejlepší s růžovým olejem. Snad by to pro něj nemusel být problém, strčit ji tajně do tašky. V tom množství by se ztratila. Krást se nemá, vtlouká mi babička do hlavy. Já bych to nepovažovala za krádež, nýbrž za pomoc jedný zoufalý Cerkyni, která chce chodit s klukama na rande! I když teď se na to musím dívat trochu jinak, protože lidský miminko se mi zdá mnohem úžasnější. Kvůli němu bych možná oželela i nejomamnější vůni.
Řekla jsem o australské novince našim u večeře, protože nad řepnou kaší se vznášelo dusno a mě nebavilo civět do jejich kamenných tváří. Táta se zakuckal, a když nabral dech, prohlásil: „Zajímalo
by mě, kdo tyhle hovadiny vymýšlí.“
Máma nahodila kyselý výraz a přísně mě napomenula:
„Lolo, to je neetické.“
„Neetické, co znamená, mami, neetické?
Kdybych věděla, budu ti aspoň rozumět. Jenomže ty na mě někdy mluvíš španělsky,“ odsekla jsem. „Zdá se mi, že jsi pěkně drzá,“ zvedl hlas táta. „Seber se a mazej do pokojíčku,“ poručil mi.Zvedla jsem se a odešla pěkně naštvaná. Stejně s mámou patří do starý školy a netuší, co si moderní Cerkyně může přát.
