Román M+M

Konečně se jim podařilo vybalit. Po těch pár zoufalých dnech, kdy se přehrabovali v krabicích, je byt až sterilně čistý. Jana se spokojeně posadí do křesla ve své malé pracovně s velkým oknem do zahrady. „Konečně…“ Oddychne si polohlasně.

Měla by se vrhnout na jeden z překladů, které musí do pátku odevzdat, ale nechce se jí. Zvláštní… Je zodpovědná, dochvilná, ale občas se v jejím přesně nalajnovaném životě vyskytne pár dnů, kdy se jí nechce vlastně vůbec nic. Nebo spíš pár dnů, kdy by nejraději hodila několik triček do batohu a odletěla jen tak, třeba na jih Francie. Bez předem stanoveného cíle… Bez plánů.

» číst více

Nazdar rentiére,“ zahalekal Leoš hned, jak je spatřil ve dveřích. Bylo zjevné, že tu s Peťulkou sedí dobrou hodinu. Na stole před ním stála flaška vína, v níž už téměř nic nezbývalo. Leošek totiž trochu bumbal,nebo spíše chlastal. Když už nezvládal ani chodit do práce, nechal se zavřít do Bohnic, tam se trochu srovnal a pak se zase rozpil. A to se opakovalo pořád dokola. Peťulka se vrhla nejprve na Janu a potom i na něj s provoláním: „Nazdar Daníku.“

» číst více

No jistě… I kdyby si měl vybrat jedinou věc ,které se nevzdá, určitě by to byl ten pitomej obrázek. Pomyslí si Jana a třískne horními dvířky u kuchyňské linky hlasitěji, než by chtěla. Naštěstí ji nevnímá. Samozřejmě… Jak by mohl.

» číst více