Kapitola 6

Hrají společně ještě asi hodinu, když se Jana omluví, že si musí ještě vyřídí pár věcí a zamíří do pokoje v podkroví. Nervózně bere do ruky mobil a kontroluje, jestli Daniel odepsal na její zprávu. Ne… Nic… Jenom pár zpráv od kamarádů, jak si užívá krásy Francie. Možná mu to měla napsat jinak, ale v tu chvíli byla vážně na dně. Nechce o Daniela přijít…  

» číst více

Kapitola 6

Kráčel liduprázdnou ulicí plnou typických městských domků nalepených přímo k chodníku. Míjel ceduli s nápisem kadeřnictví Kopáčková, a náhle se v něm ozvalo svědomí. Vždy dokonale upravená Jana se mu mihla před očima. Zpropadené svědomí. Místo toho, aby si zabalil pár věcí a rozjel se za Janou, jde navštívit svou bývalou holku. Jenomže právě Adéla je více přítomná, než by si možná přál. Zastavil se. Potřeboval nabrat dech. Šíleně se na ni těšil a slovo šíleně přesně odpovídalo stavu jeho duše.

» číst více

Kapitola 5: Adéla

Vešel do vestibulu a u malého okénka si zakoupil vstupenku. Vzápětí pokladní vyběhla ven a rozhodla se, že ho bude provádět, připadal jí zřejmě jako cizí a nebezpečný element. Byla to téměř šedesátiletá vysušená žena s naprosto tupým výrazem, u níž okamžitě vytušil, že nerozezná Renoira od Rembrandta a že bude lepší s ní udržovat naprosto minimální konverzaci. Přesto podobný typ lidí, obvykle naprosto nekompetentní, hrozně rád dráždil. Něco ho donutilo, aby tentokrát vydráždil i ji.

» číst více

Kapitola 5

Probudil se s pocitem jako by včerejší večer proflámoval. Přitom seděl doma a civěl do zdi. V poslední době to dělá příliš často. V posteli a ještě poslepu se snažil nahmatat Janu. Nebyla tam a teprve pak mu došlo, že prostě někam odjela. Viktor by mu řekl, že správný chlap něco takového nesmí tolerovat a musí si ženskou přitáhnout pěkně na uzdičku a co nejblíž.

» číst více

Kapitola 4

Letadlo přistálo na ranvej pařížského letiště přesně na minutu. Jana cití ohromnou úlevu ihned, jakmile vystoupí z letadla a zamíří z zavazadlovému prostoru. Trochu se bojí létat. Vlastně trochu dost se bojí létat, ale stydí se to přiznat. I proto se zatím brání zimní dovolené v nějaké exotické destinaci.

» číst více

Kapitola 3: Zuzana

Daniel stál nahoře na Václavském náměstí. Kdyby přemýšlel, proč zrovna tady, nedokázal by si odpovědět. I když vlastně ho sem poprvé přivedla Adéla. Tenkrát přiběhla na rande pod ocasem pozdě a tvrdila, že se zdržela ve škole. Pak ho zatáhla do nějaké žižkovské hospody. Ovšem na ty prastaré vzpomínky mu usedla šedivá mlha a zbytek toho úžasného dne s Adélou mu zapadl v paměti.

» číst více

Kapitola 3: Rozhovor

„To je dost, žes přišel. Měla jsem strach.“
„Já vím, sypu si popel na hlavu,“ a přitom vykonal směšné gesto, až se Jana musela zasmát a svým způsobem mu toto další extempore odpustit, ale ve skutečnosti mu neodpouštěla vůbec nic, všechno se do ní bolestivě zapisovalo.
„A na co máš mobil, když ho pořád zapomínáš doma,“ vytkla mu.            

» číst více

Kapitola 3: Hledání

Janu samotnou překvapilo, jak jí šla práce od ruky. Během dne znovu získala svůj ztracený klid a vyrovnanost. Těžko by na ní někdo poznal, že ji v hloubi srdce něco tíží.

Chvíli se houpe na černé, kožené židli, kterou před časem dostala od Daniela jako dárek k výročí. Už nesnesl pohled na to, jak se celé hodiny hrbí u pracovního stolu, na té tvrdé dřevěné židli od kuchyňského stolu.

» číst více

Kapitola 2: Galerie

„Jo, máme, za chvíli vyrazím,“ pronese Daniel takřka lhostejně.
„No, a kdo tam bude,“ pokouší se Jana zachovat téma, ačkoliv do galerie by ji mezi tu partu bohémů nedostali ani párem volů. Stačí jí, když jim občas pomáhá tlumočit při návštěvách zahraničních tvůrců.
„Nějakej Luboš Čivrník dnes otvírá svou výstavu.“
„Tak mi přines obraz, něco by se nám na tu prázdnou stěnu v ložnici hodilo,“ prohlásí Jana trochu rozverně.    

» číst více