Česká televize v nedělní prezidentské debatě ukázala, že přívlastek veřejnoprávní smetla dávno do odpadkového koše a dala přednost bulvárnímu pojetí žurnalistiky.
Česká televize v nedělní prezidentské debatě ukázala, že přívlastek veřejnoprávní smetla dávno do odpadkového koše a dala přednost bulvárnímu pojetí žurnalistiky. Moderátor Martin Řezníček to předvedl hned v úvodu, neboť místo věcného oznámení neúčasti pana Babiše zahrál nefalšované představení s velice tendenčním obsahem. Na mě to zapůsobilo tak, jako by si večer předtím pouštěl do omrzení projevy Milouše Jakeše. Ale Miloušovi to, pravda, nikdy tak neslušelo. Ovšem pan Řezníček se bohužel neúčastnil módní přehlídky, nýbrž řídil důležitou debatu. A v ní mu to šlo jako jeho kolegyni Augustové v Pionýrské vlaštovce (pro nepamětníky dodávám, že tento zapomenutý klenot před listopadem 89 v televizi moderovala).
Pan Řezníček pak zahrál divákům pestrou škálu dramatických grimas a gest, jimiž dával najevo, co si o kandidátech myslí. Seriózní diskuzi tím změnil v nefalšovaný cirkus s posvěcením svých nadřízených, kterým zjevně nedochází, že divák si chce utvořit svůj názor sám. A nepotřebuje, aby mu ho předkládal televizní žurnalista.
Celá ta nepovedená estráda nakonec vyústila v oznámení, kdy pan Středula národu sdělil svou rezignaci ve prospěch kandidátky Nerudové. Samozřejmě tím však především podpořil A. Babiše. Příznivci pana Středuly těžko mohou schvalovat světonázory, zvláštní kontakty a obchodní aktivity paní profesorky Nerudové a jejího manžela.
Osobně mám tři teorie, proč pan Středula odstoupil. Vycházím ze zkušenosti, kdy jsem pod jedním politikem pracovala a trochu nahlédla do té zákulisní špíny. Akt rezignace totiž znamená pro každého vysokého funkcionáře něco, co učiní v té nejkrajnější nouzi, nebo ve chvíli, kdy mu to přinese nějaký zajímavý prospěch. Jinak tím totiž riskuje ztrátu další kariéry a přísunu peněz. Napadá mě proto, že buď kdosi vyhmátl na vrchního odboráře nějaké machinace z minulosti, s nimiž hodlal seznámit veřejnost, čímž se pan Středula stal vydíratelným. Nebo také mohl dostat nabídku perspektivní funkce v aparátu nového prezidenta, pokud odstoupí. A rovněž existuje i třetí možnost, kdy pan Středula dostal za rezignaci bohatě zaplaceno. Ve veřejném prostoru se už objevila informace o daru ve výši pěti milionů korun. Pět milionů je ovšem pro člověka Středulova postavení a možností hodně směšná částka, za tuto cenu by se, myslím, neprodal. Pochopitelně toto vše jsou mé osobní spekulace. Pravou příčinu se hned tak nedozvíme, i když předpokládám, že pan Středula s nějakým vybájeným vysvětlením ještě přijde.
Osobně bych nehledala v jeho rozhodnutí ušlechtilé důvody a dokonce se ani nedomnívám, že by zrovna on, jinak podle mě inteligentní a racionální člověk, reálně podporoval zrovna paní Nerudovou, jejíž veřejná vystoupení a výroky bohužel nesplňují obecné představy o jedinci s akademickým titulem. Středula rozhodně není padlý na hlavu a jeho rozhodnutí musí mít zcela prozaické pozadí.
Volba prezidenta tak ponejvíce připomíná skomírající cirkusové šapitó, do něhož zatéká. Připomíná cirkus, v němž převažují hlavně klauniády nad strhujícími výkony artistů. A my v podzámčí za to platíme hodně drahé vstupné.
Zdroj obrázku: pexels.com