Jestli mě něco štve, tak to jsou nekonečné analýzy a debaty o tom, kdo se může dostat v prezidentských volbách do druhého kola. Já totiž říkám – každý kandidát má tolik hlasů, kolik mu dají občané. Navíc snad žijeme ještě v demokracii, byť umírající, tak snad nepotřebujeme, aby nám někdo neustále předhazoval, co si máme myslet a co máme teď o víkendu udělat. Bohužel se do těchto plamenných diskuzí zapojují i jedinci, kteří stojí, dejme tomu, v opozici k současné vládě. Přesto zveřejňují různé detailní rozbory takzvaných střízlivých právníků a jiných odborníků, jež nám občanům zase kohosi doporučují.
Připomíná mi to volby před rokem 89, tehdy lidé měli stanoveno, koho musí volit. Výsledek byl ten, že se řada občanů této povinnosti vyhýbala. Moji rodiče třeba do volební místnosti nikdy za socialismu nevkročili. A ani teď já sama nevidím pražádný smysl v tom, abychom dali hlas tomu, koho nám jakási samozvaná autorita určí. Většina lidí má snad dostatek zdravého rozumu, aby si mohla vyhodnotit, jakého kandidáta si vybere.
Argumentem ke zveřejňování zmíněných statistik bývá to, že se jimi lidé stejně řídí. Nevím, jestli většina spoluobčanů vůbec tuší, jakým způsobem reálně fungují výzkumy veřejného mínění. Kdysi jsem do tohoto oboru také pracovně nahlédla. Nějakému vzorku se pošlou dotazníky, které ti oslovení mohou, ale zároveň nemusí vyplnit. Dříve si tím dost lidí přivydělávalo, dnes vzhledem k inflaci pár korun za dotazník nikoho nespasí, tudíž předpokládám, že ochota k vyplnění obecně klesá. Vypisovat elektronický dotazník je totiž zhruba tak zábavné, jako se lopotit s formulářem na úřadě, obdobně zajímavé je i odpovídat na otázky dotazujícího se zástupce agentury, který v zoufalství odchytává zpovídané na ulici. Už toto pochopitelně mnoho respondentů odradí. Navíc ne každý touží po tom sdělovat někomu své politické názory a preference. Agentura tedy ve výsledku sesbírá jakž takž nějaká data, ta zpracuje a jde s nimi ven na veřejnost.
Nejenom doba covidu nám ale ukázala, jak se s těmi čísly dá krásně čarovat. Pochopitelně ve chvíli, kdy agentura osloví obyvatele pražské čtvrti Hanspaulka, budou výsledky docela jiné, než když získá informace od respondentů ze sídliště v Mostě. Umím si představit, že z Hanspaulky nám vyjde pan generál jako jednoznačně postupující kandidát do druhého kola, v Mostě si vyberou jako favorita A. Babiše. A teď se podle toho někdo řiďte!
Samozřejmě mi může vědoucí čtenář připomenout, že zmíněné agentury musí dodržovat určité standardy kvality. K tomu mohu dodat jeden typický příklad z praxe ( a jde o jeden z mnoha). Jistá dáma z nejmenované agentury ctila natolik standardy a etiku chování k respondentům, že si na ni neustále všichni stěžovali. To, co předváděla, nepatřilo opravdu ani do slušné společnosti. Ředitel agentury na stížnosti ale v zásadě nereflektoval, nereflektovalo na ně ani sdružení, které etiku v České republice kontroluje a řídí. To tehdy pouze konstatovalo, ať si to vyřeší pan ředitel. A tato milá dáma pracuje v oné velké a významné agentuře dodnes. A jestli to počítám správně, páchá tam „dobro“ nejméně sedmnáct let. Omlouvám se proto všem naivním a důvěřivým, co věří grafům veřejného mínění, já po těch zkušenostech jsem k nim velmi skeptická a hlavně spoléhám na vlastní úsudek.
Pořád si hrajeme na svobodné volby, proto žádný kandidát není ani favoritem a není ani dopředu ztracený. Záleží pouze na našich hlasech, které odevzdáme. A považuji za velmi nefér, že se z voleb stala přehlídka a soutěž, v níž někdo s předstihem určuje vítěze.