Čokoláda, knížky a poněkud smutná nálada

Minulý pátek jsem se vrátila z pobytu, který připravilo sdružení Audabiac pro děti z dětských domovů. Vedla jsem na něm novinářskou dílnu a předtím jsem byla pro změnu na letním táboře. Musím říct, že jsem si při této práci krásně vyčistila hlavu, bohužel o to zvláštnější věci na mě čekaly doma. Během mé nepřítomnosti mi přišla poštou čokoláda s adresou napsanou mužskou rukou, ale kromě pochutiny v obálce chybělo jakékoliv vysvětlení, resp. jméno toho, kdo ji odeslal. Zvláštní dárek, který je pro mě spojen s určitou záhadou.
Umínila jsem si, že si teď konečně udělám pár dnů volna, ale zase jsem v jednom kole. Stala se totiž další a mnohem divnější věc než ona anonymní zásilka. Instituce, které jsem důvěřovala a s níž jsem i úspěšně spolupracovala, mě navzdory platné smlouvě a podané ruce, podrazila takovým způsobem, že mi je z toho zle ještě doteď. Vyplývá z toho pro mě jediné a to hledat si nového nakladatele. V první hodině, co mi ten „krásný a milý mail“ přišel, jsem uvažovala, že se na celé psaní vykašlu, ale pak jsem si vzpomněla na své čtenáře, s nimiž se setkávám a zaťala jsem zuby, že musím jít dál.

Začala jsem také koketovat s myšlenkou, že si domluvím pro svou třetí knihu větší distribuci, jednám s několika firmami a uvidím, jak to dopadne. Mám ale momentálně hodně smutnou náladu, protože mám pocit, že se v naší společnosti nefér jednání stalo normou. Být slušný je pro některé jedince a organizace zastaralý přežitek. Jenomže já se slušná snažím být za všech okolností a to je asi také mé mínus. Přesto doufám, že v naší společnosti ještě existuje stále dost solidních lidí i firem, a já budu mít takové štěstí, že je potkám a navážu s nimi oboustranně přínosnou spolupráci. Možná se tím dopouštím myšlenkové naivity, ale ne nadarmo se říká, že naděje umírá poslední. A zatím si ji odmítám nechat vzít.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedintumblrmail

2 komentáře u „Čokoláda, knížky a poněkud smutná nálada“

  1. Ahoj Martino,
    bohužel je to tak. Vím, že ti smutek nezaženu, ale třeba umenším. Taky mě podrazil můj zaměstnavatel a v příštím roce nepokračuji s mými prvňáky. S tou normou neslušného chování ses trefila. Přeji ti slušnějšího nakladatele a budu se těšit na novou knihu.
    Já definitivně zvedám kotvy z Prahy-východ a stěhuji se na Křivoklát. Čeština bude s lesáky sice tristní záležitost, ale aspoň budu v mém milovaném lese.
    Až se zabydlím, mohla bys přijet na výlet. Je tam moc hezky. Měj se pěkně a přeji ti hjodně sil. Jarmila

  2. AHoj, také jsme původně chtěli bydlet na Rakovnicku, kvůli lesům. Nicméně to vidím pořád na tu Moravu.-) To je můj dlouhodobý cíl.-)

Komentáře nejsou povoleny.