Měsíc: Červenec 2013

„To je dost, žes přišel. Měla jsem strach.“
„Já vím, sypu si popel na hlavu,“ a přitom vykonal směšné gesto, až se Jana musela zasmát a svým způsobem mu toto další extempore odpustit, ale ve skutečnosti mu neodpouštěla vůbec nic, všechno se do ní bolestivě zapisovalo.
„A na co máš mobil, když ho pořád zapomínáš doma,“ vytkla mu.            

» číst více

Janu samotnou překvapilo, jak jí šla práce od ruky. Během dne znovu získala svůj ztracený klid a vyrovnanost. Těžko by na ní někdo poznal, že ji v hloubi srdce něco tíží.

Chvíli se houpe na černé, kožené židli, kterou před časem dostala od Daniela jako dárek k výročí. Už nesnesl pohled na to, jak se celé hodiny hrbí u pracovního stolu, na té tvrdé dřevěné židli od kuchyňského stolu.

» číst více

„Jo, máme, za chvíli vyrazím,“ pronese Daniel takřka lhostejně.
„No, a kdo tam bude,“ pokouší se Jana zachovat téma, ačkoliv do galerie by ji mezi tu partu bohémů nedostali ani párem volů. Stačí jí, když jim občas pomáhá tlumočit při návštěvách zahraničních tvůrců.
„Nějakej Luboš Čivrník dnes otvírá svou výstavu.“
„Tak mi přines obraz, něco by se nám na tu prázdnou stěnu v ložnici hodilo,“ prohlásí Jana trochu rozverně.    

» číst více

Konečně se jim podařilo vybalit. Po těch pár zoufalých dnech, kdy se přehrabovali v krabicích, je byt až sterilně čistý. Jana se spokojeně posadí do křesla ve své malé pracovně s velkým oknem do zahrady. „Konečně…“ Oddychne si polohlasně.

Měla by se vrhnout na jeden z překladů, které musí do pátku odevzdat, ale nechce se jí. Zvláštní… Je zodpovědná, dochvilná, ale občas se v jejím přesně nalajnovaném životě vyskytne pár dnů, kdy se jí nechce vlastně vůbec nic. Nebo spíš pár dnů, kdy by nejraději hodila několik triček do batohu a odletěla jen tak, třeba na jih Francie. Bez předem stanoveného cíle… Bez plánů.

» číst více