Zbývají mu jenom dvě možnosti, buď se k tomu postaví čelem a Janu si vezme za manželku, nebo zůstane vše při starém a budou se takhle míjet a trápit… Zalistoval internetem a dozvěděl se, že dítě až do maturity stojí rodiče tři milióny. Co kdyby Janu tedy vyplatil, uzavřeli by spolu dohodu a tím by zmizel z jejího života? Z právního hlediska by to bylo asi jednoduché, ovšem co  etické hledisko? Vždycky mu všude vtloukali do hlavy, že dítě potřebuje oba rodiče…Podíval se na sebe do zrcadla, vypadal příliš mladě, příliš neotcovsky a příliš rozháraně. Takového otce asi nikdo nepotřebuje.

Došoural se ke skříni, kde Jana schovávala rum do pečení. Uvařil si kakao a ten rum do něj nalil, jeden z jeho dávných spolubydlících ho to naučil pít. Z počátku mu to připadalo odporně sladké, ale pak si zvykl. Často, když se večer sešli, sedli si, uvařili kakao a povídali si. Něco podobného mu hrozně scházelo. Jana často po nocích pracovala a on vedl prázdné řeči v galerii. Vzdalovali se jeden k druhém a žádný prcek je nemohl přiblížit někam k počátkům jejich vztahu.

Podíval se na Janinu fotografii, která visela na zdi. Jednalo se o zvětšeninu umělecké fotky, která se ji pokoušela zachytit rozcuchanou a spontánní, ale i na této spontánnosti nejvíc vynikala její úpravná dokonalost. Všichni chlapi mu jí záviděli. No, mohli si jí teď klidně vzít i s děckem. Vzdával se…

Uplynuly tři dny strávené v naprosté nečinnosti a otupělosti a Daniel měl čím dál neodbytnější pocit, že už musí nějak tu věc rozseknout, zbavit se té tíže. Jana se nevracela, mobil mu nezvedala, ačkoliv se jí pokoušel několikrát dovolat. Nedala mu šanci si promluvit, věci vysvětlit a třeba se pokusit ještě něco slepit… Vždyť se paradoxně teprve nedávno přistěhovali, cítili se docela šťastní a najednou se všechno jako mávnutím proutku změnilo. Nesnášel chvíle, kdy nevěděl, na čem je. Rostlo to v něm a bouřilo se. Musel to nějak rozetnout, protože mu připadalo, že Jana ztratila už i o něj zájem a jeho role se smrskla do malé „vítězné“ spermie.

Uvařil si silný čaj, sedl si k notebooku s rozhodnutím napsat Janě, která o sobě nedávala vůbec vědět mail, po něm se uvidí… Prolámal si klouby pravé ruky v levé dlani, křuplo to a on si říkal, že tím dostává znamení, aby neotálel a psal… Bál se, aby jeho myšlenky nevyzněly hloupě, ale…Už neexistovalo žádné ale. „Milovaná Janičko,“

Zbývají mu jenom dvě možnosti, buď se k tomu postaví čelem a Janu si vezme za manželku, nebo zůstane vše při starém a budou se takhle míjet a trápit… Zalistoval internetem a dozvěděl se, že dítě až do maturity stojí rodiče tři milióny. Co kdyby Janu tedy vyplatil, uzavřeli by spolu dohodu a tím by zmizel z jejího života? Z právního hlediska by to bylo asi jednoduché, ovšem co  etické hledisko? Vždycky mu všude vtloukali do hlavy, že dítě potřebuje oba rodiče…Podíval se na sebe do zrcadla, vypadal příliš mladě, příliš neotcovsky a příliš rozháraně. Takového otce asi nikdo nepotřebuje.

Došoural se ke skříni, kde Jana schovávala rum do pečení. Uvařil si kakao a ten rum do něj nalil, jeden z jeho dávných spolubydlících ho to naučil pít. Z počátku mu to připadalo odporně sladké, ale pak si zvykl. Často, když se večer sešli, sedli si, uvařili kakao a povídali si. Něco podobného mu hrozně scházelo. Jana často po nocích pracovala a on vedl prázdné řeči v galerii. Vzdalovali se jeden k druhém a žádný prcek je nemohl přiblížit někam k počátkům jejich vztahu.

Podíval se na Janinu fotografii, která visela na zdi. Jednalo se o zvětšeninu umělecké fotky, která se ji pokoušela zachytit rozcuchanou a spontánní, ale i na této spontánnosti nejvíc vynikala její úpravná dokonalost. Všichni chlapi mu jí záviděli. No, mohli si jí teď klidně vzít i s děckem. Vzdával se…

Uplynuly tři dny strávené v naprosté nečinnosti a otupělosti a Daniel měl čím dál neodbytnější pocit, že už musí nějak tu věc rozseknout, zbavit se té tíže. Jana se nevracela, mobil mu nezvedala, ačkoliv se jí pokoušel několikrát dovolat. Nedala mu šanci si promluvit, věci vysvětlit a třeba se pokusit ještě něco slepit… Vždyť se paradoxně teprve nedávno přistěhovali, cítili se docela šťastní a najednou se všechno jako mávnutím proutku změnilo. Nesnášel chvíle, kdy nevěděl, na čem je. Rostlo to v něm a bouřilo se. Musel to nějak rozetnout, protože mu připadalo, že Jana ztratila už i o něj zájem a jeho role se smrskla do malé „vítězné“ spermie.

Uvařil si silný čaj, sedl si k notebooku s rozhodnutím napsat Janě, která o sobě nedávala vůbec vědět mail, po něm se uvidí… Prolámal si klouby pravé ruky v levé dlani, křuplo to a on si říkal, že tím dostává znamení, aby neotálel a psal… Bál se, aby jeho myšlenky nevyzněly hloupě, ale…Už neexistovalo žádné ale. „Milovaná Janičko,“  vedlo ho to samo…

„Abych se přiznal, už nemůžu vydržet to napětí, které panuje mezi námi. A bohužel ještě ke všemu jsem se dozvěděl, že čekáš naše  dítě. Býval bych přivítal, kdybys mi to řekla rovnou sama. Chápu, že ses asi bála mé reakce, protože víš, že nepatřím zrovna mezi ty nejstarostlivější a nejzodpovědnější jedince. Nicméně jsem dospělý a musel bych se k tomu nějak postavit. Hrozně mě mrzí, co se mezi námi v poslední době odehrálo. Jako bychom žili více vedle sebe, než spolu. Přitom Ti musím přiznat, že když jsme získali tenhle byt, cítil jsem se opravdu šťastný a spokojený. Jenomže teď v něm sedím sám, koukám z okna a nevím, co dělat. Nemůžu ale říct, že bych se za Tebou nejradši rozjel, protože si myslím, že bychom měli všechno probrat právě tady doma a v klidu. Nechci nic řešit před Tvými pařížskými přáteli. Vím, že to s Tebou myslí dobře, ale jsou věci, které si musíme vyjasnit jenom my dva. Zarezervuj si prosím zpáteční letenku a vrať se, co nejdříve. Můžeme ještě věci mezi námi dát do pořádku. Ještě není pozdě. Tvůj Daniel.“

Daniel  doklepal podpis, protáhl se a přečetl si znovu mail předtím, než ho Janě odeslal. Snad s ní pohne natolik, aby udělala vstřícný krok. Ovšem chce on opravdu, aby se to mezi nimi slepilo? Neprahne po tom jenom kvůli vlastní pohodlnosti měnit dosavadní zaběhnutý život? Pořád se mu vrací ty pochybnosti a on si s nimi neví rady.

Na mobilu mu zapípala esemeska od Adély: „Drž se. A.“ „Sakra, ona na mě taky myslí…,“ proletělo mu hlavou a napadlo ho, že si musí objednat další pizzu…

 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedintumblrmail