Kapitola 7: Návrat do reality

Daniel dřepěl v křesle od okamžiku, kdy se vrátil z Kovar. Návštěvu u Adély si představoval mnohem romantičtěji. Přitom záhy pochopil, jak se v této představě zmýlil.

Za všechno mohla ta nešťastná esemeska od Jany. Kdyby si ji odpustila, nebo ji nechala až na večer. Ne, ona mu musela zkazit i tu jedinou radost, kterou teď v posledních dnech prožíval. S oblibou hledal viníky kolem sebe, ale teď musel uznat, že si za ten kotrmelec mohl sám. Vždyť pomalu pět minut přitrouble zíral na displej, jako by těch pár slov neuměl přečíst. Adéla by musela být slepá, aby si nevšimla  proměny  v jeho tváři. Jenomže pro něj jako by se úplně zastavil čas. Když ho probudila zpátky do reality, pokoušela se z něj vytáhnout, co se přihodilo.  I bez řečí pochopila, že se děje něco, co se mu nezamlouvá. Snažil se mlžit, ale nakonec z něj dostala pravdu, jež ji překvapila asi stejně jako jeho. Adély si určitě nic od jeho návštěvy neslibovala, protože ji ani nečekala, ale dozvědět se při prvním setkání s bývalou láskou, že se ta stane otcem, není nic, po čem by toužila.  Daniel od ní vyletěl  proto dřív, než si stačil, cokoliv dalšího rozmyslet.

Adéla ho sice nevyhodila, ale cítil se najednou strašně trapně.  Těžko se mohl vracet ke své osudové ženě, když ho trápily docela jiné závazky. Adéla by nad nimi možná před patnácti lety mávla rukou, ale teď rozhodně ne. Připadal si před ní jako školák, jehož matka nachytala při prohlížení sprostého časopisu půjčeného od spolužáka.

Při zpátečním pochodu mu stále dokola zněla v uších Adélina slova : „Až si své problémy urovnáš, zastav se…“ Nevyslovila to nikterak ironicky, ale i ona si myslela, že jde o vážnou věc, kterou musí nějak urovnat.

Prostě bude otcem, aniž by chtěl a měl by tudíž zůstat matce svého potomka nablízku. Ta situace ho úplně paralyzovala, dokonce si ani nedokázal uvařit nic k jídlu a jediné, k čemu se vzmohl, bylo objednat si telefonicky pizzu domů. Cpát se dva dny italským slaným koláčem, a čumět přitom do zdi, je program, který se nehodí ani pro toho nejotrávenějšího rentiéra. Nicméně Jana mu na esemesku, aby přijela domů, zase neodpověděla. Tudíž ani jeden nevěděli, na čem si vlastně stojí a kde navážou niť, která se zpřetrhala.

Jediná dvě vzrušení, která ho v této „hodině mezi psem a vlkem“, potkala, byl kontrolní telefonát Viktora a hodně podivný mail.  Viktor okamžitě pochopil, že se Daniel nachází ve stavu absolutní deprese, tudíž ho dlouho neotravoval. Uspokojil se pouze s tím, že Adéla o výstavu projevila zájem a detaily spolupráce ještě doladí. O druhé vzrušení se postarala jakási stará láska jeho strýčka. Vlastně ho naštvala, protože málokdo by sebral  odvahu k tomu napsat něco tak drzého jako ona: „Dobrý den, jsem dávná přítelkyně Vašeho zesnulého strýce. K dvacátým narozeninám jsem mu darovala portrét, malovaný mým otcem, akademickým malířem. Zjistila jsem, že se nachází ve Vašem vlastnictví. Protože pro Vás nemá žádnou hodnotu a já jsem se dostala do finančních nesnází, žádám o jeho navrácení. S pozdravem Evženie Loubalová, Máchova 568….“

Škoda, že se podobné věci neposílají klasickou poštou, s chutí by ten dopis roztrhal a hodil do koše.  Díla starého Loubala získala po jeho nedávné smrti na ceně a tak „mladá“ Loubalová zřejmě dumala, kde by jaký zpeněžila.  Udělalo se mu zle. V jakém světě a mezi jakými lidmi to dneska žijeme? Přestali postrádat jakékoliv zábrany… A Jana nebere antikoncepci.

Připadalo mu pozoruhodné, že se mu do mailu od Líbalové vnutila myšlenka na Janu. Ta taky postrádala zábrany, když se rozhodla, že si s ním pořídí mimino. Proč se ženské zapomínají zeptat, jestli s tím ten druhý souhlasí? Ano, našel by spoustu témat, která nutně potřebuje prodiskutovat s Janou. Jenomže ta za sebou zatáhla francouzský závěs a docela by si i myslel, že už se do Čech klidně nevrátí. Jednomu chlápkovi to už udělala. Ovšem posílat alimenty v eurech…. Orosilo se mu čelo.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedintumblrmail