Stále ještě se bohužel setkávám s odsudky názvu mé první knihy Spisovatelky a Erós. Z těch důvodů jsem se rozhodla napsat otevřeně úplnou pravdu i s rizikem, že tím vrhnu nelichotivé světlo na prvního nakladatele. Od té doby, co ona nebohá publikace vyšla, z mnohých úst poslouchám, proč jsem stvořila erotickou knížku a že jsem tím vydala vlastně jedno velké fuj. Bohužel ledaskdo dílko odsoudil, aniž by v něm zalistoval. Díky tomu pak mnohým čtenářům uniklo, že samotný obsah názvu neodpovídá. Navíc těžko bych mohla vytvořit erotickou publikaci a zároveň v ní líčit životní osudy spisovatelek jako Věnceslava Lužická, či Magdalena Dobromila Rettigová, které žily skutečně cudně a velice ctily mravnost. V neposlední řadě já osobně nemám zájem, ani potřebu se veřejnosti prezentovat lechtivou literaturou. Ti, kdož mě znají osobně, potvrdí, že já sama patřím k lidem poměrně konzervativním. Přesto dodnes čelím otázkám a různým posměškům týkajícím se názvu mé prvotiny.
Bohužel sama nedokáži odpovědět na otázku, proč nakladatel zvolil tento titul a kdy konkrétně k tomu došlo. Rukopis se totiž pracovně nazýval Nymfy a pod tímto označením jsem jej také na konci června 2011 odevzdávala. Nakladateli se ale nelíbil, připadal mu moc poetický a tudíž komerčně nepoužitelný. Já jsem mu upřímně sdělila, že mě nic jiného nenapadá. On mi proto nabídl, že zkusí něco vymyslet a posléze to zkonzultujeme. Ostatně většina autorů si zvolí titul spíše lyrický a nakladatelé jej pak mění a upravují vzhledem k potřebám trhu. Pro ně totiž knížka znamená zboží a tomuto pohledu se samozřejmě nelze divit.
Na název jsem čekala celý červenec, nedorazil, ptala jsem se po něm opakovaně telefonicky. Dokonce jsem teď našla i v odeslané poště žádost o sdělení názvu s datem 21.8. 2011. Bezvýsledně. Na počátku září se řešily fotografie, přitom název údajně ještě neexistoval. Ovšem jednoho krásného dne jsem se dozvěděla, že kniha jde do tiskárny a nezbývá čas řešit obal a titul. Tudíž jsem nedostala zredigovaný rukopis předtím, než se dostal do tisku, ačkoliv mi to smlouva umožňovala. Měla jsem prostě smůlu. Jenomže jsem těžko mohla jet do tiskárny a vlastním tělem bránit v práci. Doufala jsem proto v nakladatelovu praxi a zdravý rozum.
Někdy počátkem října 2011 se objevil titul v připravovaných knihách na webu nakladatele. Poprvé jsem uviděla název i obal a bylo to mě překvapení, až téměř šok. Už jsem s tím nemohla nic dělat.
Bohužel kdybych tušila, co mě pak potká, tak bych snad raději nechala celý náklad shodit do stoupy, přestože ten obsah za název nemůže. Na tom však už nic nezměním.
Veřejně proto znovu prohlašuji a zdůrazňuji, že já osobně nemohu za název mé prvotiny, nevybrala jsem si ho a dokonce s ním nesouhlasím. Okolnosti však byly takové, že jsem se s ním seznámila až v době, kdy se kniha tiskla. Nevidím proto jediný důvod, proč bych zrovna já měla nést osobní zodpovědnost za tento přešlap.
Za obsahem knihy si stojím, a každý kdo si v ní zalistoval, mi dá za pravdu, že jsem jí neohrozila žádnou veřejnou mravnost, ale naopak jde o knihu připomínající osobnosti, na které si dnes už třeba ani jinak nevzpomeneme.
