Hudební koktejl z OPEN MIC mi zachutnal

Dostala jsem od Martina B. vynadáno, že není důvod se vracet na mou stránku,  protože sem nic nepíši. Má pravdu, jenomže já bych potřebovala asi čtvery ruce a dvě hlavy. Přiznám se, že když pokračuji v práci na knížce, uzavřu se do toho světa a nevnímám, co se děje napravo a nalevo. Čímž chci říct, že stránky a především mí čtenáři jsou pro mě důležití, ale nějak mi chybí kapacita, abych klepala ještě do toho mumraje články. Nicméně jsem si dala,  stejně jako soudruzi za socialismu, závazek, že se pokusím tento tristní stav alespoň občas napravit. Doufám, že můj závazek dopadne o mnoho lépe, než ty odborářské.

Samozřejmě najde se spousta témat, k nimž bych měla, co říct. I já se totiž dívám na zprávy a pozoruji dění.  Na druhou stranu si občas pokládám otázku, zda to ještě vůbec stojí za komentář. Komentář, nebo spíše drobné ohlédnutí,  si však určitě zaslouží středeční akce OPEN MIC. Pokud mě něco za poslední dobu velice příjemně překvapilo, tak kavárna Potrvá, a především Honzův pravidelný program, do něhož si zve muzikanty a různé zajímavé lidi. Já sama jsem před lety organizovala literárně-hudební večery,  tudíž vím, co dá za práci něco podobného dát dohromady. Ještě příjemněji než prostředí, mě překvapila atmosféra a vnímaví posluchači, jež si evidentně navykli sem chodit. Z mého pohledu to jen dokazuje obrovský význam podobných akcí.  Navíc by sem měli zavítat, kdož baží jen po Gottovi a Bílé, protože uvidí, že česká hudební scéna nabízí mnohem víc.

Já jsem dostala prostor po písničkáři s poetickým příjmením Jícha. Líbila se mi hned Milanova první skladba, v níž zahrál na poněkud lyričtější strunu. Neměla jsem romantickou náladu, ale připadalo mi, že mu sedla víc, než underground. Ovšem já, barbar, těžko mohu soudit, když jsem odchovaná na Kollerovi a XIII. století.  Nikdy jsem se však, s tímto hříchem mládí, folkařům nesvěřovala, neboť jsem s nimi potřebovala v klidu spolupracovat. V životě jsem však nenavštívila běžný folkový koncert a z Nohavici mám kopřivku (tím si asi znepřátelím většinu jeho fanoušků).  Někdo má holt rád Nohavicu, někdo preferuje vdolky.  K svému výstupu jsem si vybrala ukázku ze své knihy a to  z kapitoly o Růženě Svobodové, která je záměrně ironická. Publikum to pochopilo a odměnilo mě smíchem.  Mí „OPEN MIČÁCI“ mi prostě rozumějí.  Cestou do davu  jsem prodala knížku, jedna divačka o ni projevila zájem a Honza říkal, že jsem jich měla vzít víc. Budu muset posílit do budoucna své obchodní dovednosti (další závazek), vždyť já z ekonomie maturovala. Ovšem ještě v minulém století a tím se vše vysvětluje.

Po mně se na pódiu objevilo zajímavé trio, utkvěla mi jména Honza Komín a Michal Pravec, třetí bohužel ne . Jak neposlouchám tuhle muziku, celkem bez mučení přiznávám, že se mi jejich produkce velice líbila a zpěvák měl pěkný znělý hlas. Bohužel  jsem musela nečekaně odjet, odvoz dorazil předčasně. Až se přestěhuji, doma již stříháme metr, vydržím určitě do konce.  Protože je co poslouchat a na co se dívat. Budu navíc přitom pevně doufat, že mě Honza zase někdy mezi účinkující pozve.

A pokud někdy potkáte plakáty na OPEN MIC, zastavte se v dejvické kavárně Potrvá, osvěžíte se v ní jako beduín v oáze. Jo a čepují tam samozřejmě i pivo.

Tak pěkné svátky.